K narozeninám královny islámoklastů aneb Happy Birthday, Kláro!

Ufff. Přiznám to hned: tenhle blog se mi nepíše vůbec lehce. A nejspíš vyzní úplně jinak, než byl původně zamýšlen. Jsou totiž zkrátka věci, které se do slov tak snadno nevejdou. Ale co naplat, nevydržela bych sama se sebou, kdybych se o to aspoň nepokusila. Jestli v tom kdokoli bude hledat jakoukoli servilitu a vlezdoprdelismus, je to čistě jeho problém, to je asi taky dobré poznamenat hned na úvod. Tak tedy:

Dnes, tedy 23. března 2016, slaví své narozeniny JUDr. Klára Samková, Ph.D., z mého pohledu (a nejsem ani zdaleka sama) nepochybně nekorunovaná královna českého islámoklasmu, k čemuž ji přivedl její neúnavný boj za lidská práva obecně, letitá práce na zlepšování pozic utlačovaných skupin i nesčetné pomáhání jednotlivcům v nouzi, jakož i její věčná touha po sebevzdělávání a předávání informací ostatním.

Nějakým zvláštním Božím řízením došlo k tomu, že právě tahle neuvěřitelně vzdělaná a zároveň nohama na zemi stojící bytost se stala i islámoklastčinou, tedy mou, šéfovou. Asi to tak mělo být, nebudu ztrácet čas tím, že bych se marně snažila vysvětlit tomu nahoře, že se asi spletl... spíš zkusím pochopit, co všechno mi to má dát a co já díky téhle spolupráci můžu zase předat dál.

Udělejme si teď takovou malou rekapitulaci toho, jak jsme se vlastně seznámily. Stručně řečeno, do dubna 2015 jsem o existenci "té Samkové" sice věděla, ale byla mi absolutně ukradená. Občas jsem její fotku zaznamenala v nějakém bulváru, jindy se na pár sekund mihla ve zprávách, když řešila nějakou kauzu svého klienta (a kdo z vás si pamatuje všechny souvislosti takových záběrů z dob, kdy mu bylo 13, 16 nebo 23...). No a média, jak se dnes ukazuje, nejsou dobrým rádcem při poznávání něčí reálné identity. A tak jsem vesele upadala do stereotypů právě v souvislosti s Klárou. "Cikánka". "Aktivistka za práva cikánů, která je bude obhajovat, i když na někoho zaútočí mačetou." "Kariéristka, pro kterou je každá funkce natolik lákavá, že se o ni prostě musí aspoň pokusit." "Politická turistka, která vždycky ví, na koho má svůj neúspěch hodit."

Johohooo, ať teče rum, to byly časy... Editoři v novinách si mohou mnout ruce, ještě dnes si pamatuju, co za obraz jsem z těch útržkovitých zpráv a hlavně titulků o Kláře měla. Budiž to varováním pro ostatní, zejména v těch případech, kdy se novinové a televizní zprávy dostávají k dětem a dospívajícím. Nikdo totiž neříká, že se po deseti či patnácti letech nemohou samy dostat do blízkosti někoho, o kom dřív jen četli nebo slýchali, a zjistit, že realita je skutečně někde jinde. Protože pak za člověkem běhá taková ta věc, co se jí říká svědomí, a ta vám to překonávání toho rozporu mezi realitou a mediální fikcí vůbec neusnadní.

Kdy jsem Kláru zaznamenala jako islámoklastku? Jak jsem napsala, bylo to zhruba před rokem. Klára se zúčastnila ideové konference tehdy ještě jediné platformy proti islámu u nás, tedy Islám v ČR nechceme, a jednotlivců různého politického směřování. Což byla z dnešního pohledu bohužel jen těžko opakovatelná akce, vzhledem k tomu, že politizující "produkt" navazující na IVČRN má na spolupráci s dalšími subjekty zákaz (můžete si všimnout, že se sám skládá pouze ze dvou a zbytek jsou jednotlivci bez valného významu ve svých politických stranách), a samotná IVČRN nyní jen těžko hledá vlastní identitu. Nicméně tehdy se vše ještě zdálo relativně v pořádku a snadné, a docházelo i k takovýmhle akcím, kde vystupovaly subjekty, které se do té doby velmi kulatně řečeno vzájemně neměly příliš v lásce. V případě Kláry to byl třeba senátor Doubrava (znalí vědí, neznalí googlí). Na oné konferenci, ze které byl jak přímý přenos po internetu, tak záznam, který je stále dostupný, to ostatně přiznali oba dva. No a tuto konferenci jsem tedy coby začínající aktivní islámoklastka sledovala, byť tehdy ještě ne kvůli Kláře, ale jednomu ze svých kolegů, se kterým jsem tehdy začínala více spolupracovat. Kláru a její příspěvek jsem vzhledem k výše uvedenému v reálném čase vynechala, ovšem byl to právě onen kolega, kdo mne později přesvědčil, abych si jej pustila aspoň zpětně, že to stojí za to. Můžete posoudit sami:

A tak jsem zaznamenala existenci Kláry Samkové jako člověka, který s námi bude bojovat proti islámu. Nijak víc jsem to tehdy neprožívala, měla jsem nejspíš za to, že půjde o nějakou externější formu spolupráce... nijak víc jsem s onou osobou do kontaktu nevstupovala ani neztrácela čas píděním se po její minulosti či současnosti, politických aktivitách atd.

Podruhé se Klára Samková mihla v mém životě, když vystoupila na ustavujícím sjezdu Bloku proti islámu 6. června 2015. Tehdy jsem už také věděla, že má za sebou obhajobu či právní pomoc tiskovému mluvčímu IVČRN, se kterým strávila pár hodin zdarma na soudu. Proto mne ani příliš nepřekvapilo, že ve svém projevu mluvila o tom, že právníků pracujících zdarma by si islámoklastní spolek měl ve svém zájmu najít co nejvíc co nedříve, neb to sama prostě nezvládne... Nu, z dnešního pohledu asi není moc dobré mluvit o tom, jak to nakonec spolek vyřešil. Ale to sem nepatří. Klára se tedy mihla, promluvila a odskákala do své části vesmíru, aniž bychom my dvě opět vstoupily v kontakt.

Třetí mihnutí bylo na Tichém pochodu žen proti islámu v srpnu. Mihnutí to bylo velmi iluzorní - Klára prý dorazila na Klárov, kde se odehrávala větší část oné akce, ovšem až prakticky po jejím skončení. Zůstala mi tak skryta v davu, jen se mi odkudsi doneslo "je tady Samková" a kolega pak dodával "běž se s ní seznámit", k čemuž jsem se z nějakých mně neznámých důvodů nedostala. Později dotyčná Samková odnesla své tělo místní celebrity do blízké restaurace, kam se odebrali i pořadatelé akce. Islámoklastka ovšem nebyla tehdy zrovna hospodský typ a nebyla pozvána mezi honoraci, navíc tušila své nastávající finanční potíže, takže se jako slušné děvče s kolegou rozloučila a odebrala se hezky domů.

No a pak běžel čas. Netušila jsem, co kde "Klára tropí za hlouposti", ani jsem vlastně nevěděla, že je členkou či dokonce funkcionářkou spolku, ve kterém působím. Řešila jsem zcela jiné věci, zejména svou finanční situaci. Abych na to nemusela myslet a utápět se v depresích, psala jsem tyhle blogy, reporty z akcí, fotila, dál pracovala na úkolech, které mi kolega zadal, aktivně vystupovala na facebooku... rozuměj hádala se tam s kdekým, včetně našinců, když něco nešlo, jak mělo (což se už tehdy pozvolna začínalo projevovat). A dopadlo to, jak muselo: jednoho dne jsem seděla ve foodcourtu nákupního centra na Zličíně, protože doma jsem měla už spotřebovaný limit na internet a na Zličíně je wifi zdarma, totálně zoufalá, neb mi na účtě zůstalo doslova pár drobných, za které jsem se leda tak mohla taktak zvládnout odstěhovat z Prahy zpět k rodičům. Žádná práce pro islámoklastku prostě nebyla v Praze k nalezení. Před skokem z okna mne tehdy zachránilo pár souputníků ze spolku a jejich okamžitá finanční pomoc, kterou už jim splácím. A později zpráva onoho kolegy ve smyslu: "Sedni si - Klára Samková hledá korektorku knížek a chce tebe!".

Sedla jsem si. Už proto, že jsem netušila, jak se Klára ke mně dostala, co o mně ví, co si o mně myslí... a jaká vůbec JE. Jak se vlastně s takovou celebritou, o které jste si pár let mysleli samé nepěkné věci, mluví, pokud na tom má záviset to, zda si druhý den dám k obědu jen zeleninovou polívku nebo i něco víc? Cože, islámoklastka a pracovní pohovor, pokud o tom máme mluvit takto obecně? Po těch X letech naprosto tristního hledání a rozesílání CV den za dnem? No zkrátka mne to uvrhlo do velmi zvláštního psychického rozpoložení, kdy jsem vůbec netušila, co jak bude a co se ode mne očekává a jak si to nemám pokazit.

Chvíli se nic nedělo, Klára mi nejdřív napsala na facebooku, že se musíme domluvit, pak došlo na první telefonát, kdy mi asi dvacet minut krmila ucho svými představami, co po mně chce, což jsem po ukončení hovoru šla v totální euforii zapít domácí meruňkovicí se svou bytnou... Protože však věc s Klárou ještě nebyla časově určena, ještě jsem si předtím střihla krátkou brigádku, která mi úplnou náhodou přišla pod ruku. Ovšem hned následující víkend tedy přišel onen telefonát Kláry, že se musíme na všem domluvit i osobně, a já tedy pak onu brigádu nechala být a byla k dispozici už jen jí.

A pak jsem tam stála, před její kanceláří s kovovou cedulkou na zdi, a nesměle vyťukávala kód zvonku, abych se uvnitř rozechvěle ohlásila sekretářce, byla uvedena do zasedačky a nějakých těch pár desítek minut si prohlížela Klářiny portréty... než se má budoucí zaměstnavatelka uráčila objevit, zahlásila "Čau", popadla notebook, vodu, cosi jako psa (tedy Fluffy se přidal sám) a odvelela nás obě na dvorek. Vidím to jako dnes, venku už bylo na konci září lehce chladno ve stínu, seděly jsme tam u stolku, obklopené vysoko se tyčící zástavbou, Fluffy opodál strkal čenich do trsů trávy (což beru jako opatrné teriéří schválení mé osoby), a Klára vysvětlovala a ukazovala, já si psala poznámky... Samozřejmě že ke korekturám knížek, resp. povídek, toho Klára ve své velkorysosti přisypala daleko víc, což pak obnášelo to, že mne představila i svým kolegyním v kanceláři, vysvětlila jim můj úkol... a pak už jsem odcházela jako regulérní zaměstnanec Advokátní kanceláře JUDr. Klára Samková, s.r.o. Neptejte se, jak jsem se tehdy dostala domů, když na pracovní smlouvě nebylo rozhodně tolik nul, kolik mi to v tu chvíli připadalo...

A tak jsem získala nejen práci, ale i Kláru. A Klára mne. A pak už to lítalo: maily s úkoly oběma směry. "Napiš, hele, tohle ti posílám, zkontroluj..." "hele, Kláro, tohle už mám hotovo, co dál?" - "Zjisti, jak se tohle dělá, a vlož to támhle, vytvoř stránku na facebooku, pozvi lidi, napiš webmasterovi, nechala jsem ti v kanceláři knížky, stav se pro ně, napiš MÉMU TÁTOVI (!!!), tady máš přístup k dalšímu webu, píšeš si hodiny, co pro mě děláš?" - "Kláro, čekám, až mi pošleš..." - "Bože, ty mne ještě úkoluješ, děvče... tady máš pracovní mailovou schránku, napiš MÝM JMÉNEM tomu a tomu... zkopíruj, vlož, nauč se, jak se tohle dělá, já na to nemám čas, kup si na to manuál, zaplatím..."

Dlouhé maily začínající "ahoj, odpovědi v textu", čímž se rozumí Klářiny odpovědi pod jednotlivými odstavci mých "reportů", jak jsem to nazvala. A taky můj "to do list", neboli elektronický úkolníček v podobě jednoho velkého textového souboru, kam si píšu vše, co po mně moje paní a vládkyně chce, a barevně si odznačuji splněné a nesplněné úkoly, stejně tak jako vlastní poznámky či dotazy, které je naopak potřeba vznést na Kláru.

Mám Kláru. A Klára má mne. Otravuju za ni tam, kde je potřeba otravovat (tímto zdravím do České televize, se kterou jsme se hádaly o vlastnictví onoho videa s Michalem Kocábem). Uvádím její autorské texty do čitelnější podoby a zveřejňuju je na místech k tomu určených. Stejně jako přeposlané materiály, odkazy na videa - vesměs věci týkající se hlavně migrace, islámu a jeho kritiky, lidských práv, ženských práv... Uvolňuju jí zkrátka ruce na samotnou advokátskou práci a dělám to, co by potřebovala dělat ona, ale nemá na to kdy. No a poslední dobou taky straším. Rozumějte osobně na akcích, kde je Klára přítomna, a na z nich pocházejících fotkách. Smutně symbolické je, že první taková pochází z piety u francouzské ambasády (14. listopadu 2015) a poslední ze včerejška z rovněž pietní akce tentokrát u belgického velvyslanectví. Ale poslední dobou mne Klára mohutně postrkuje i do akcí s islámem nesouvisejících, kterých se účastní a bere mne s sebou.

Už tu kárku s Klárou táhneme takhle téměř půl roku. A i když jsme se seznámily přes spolek, který nás obě dost nechutným způsobem podvedl, takže máme obě důvod být nedůvěřivé... přesto si troufnu tvrdit, že už Kláru přece jen trochu víc znám a věřím tomu, co mi o sobě říká a co za reakce na ni dostávám od jejího okolí. Jsou zkrátka situace, které takzvaně nepřečůráte a které vám nedají příležitost vymýšlet si a budovat nějakou falešnou image. Natož tím způsobem, aby do toho byly zapojeny tisíce jednotlivců, kteří Kláru znají osobně a jejichž sociální spektrum se pohybuje odshora dolů a inteligenční spektrum zas zleva doprava, pochopitelně i se zahraničním přesahem. Zjednodušeně řečeno Klára už ve svém životě zvládla slovenské cikánské osady i americký Kongres. Poznávám Kláru i skrze příběhy, které vypráví buď osobně, nebo se k nim dostávám skrze její povídky z advokátského prostředí. Je jich už tolik a jsou tak detailně propracované, že by jen těžko mohly být fikcí vhodnou ke zvedání sebevědomí hlavní postavy... tím spíše, že je Klára podává ještě tak, že jen málokdy je tou hlavní postavou ona sama. Spíš akcentuje ty druhé, kteří mohou sloužit jako reference. Zrovna tuhle část práce pro ni si samozřejmě nehorázně užívám - Klára totiž byla a je odmalinka duše neposedná a zvídavá, což z ní dělá ideální "nohy, oči a uši" pro ty, kteří neměli takové možnosti jako ona a zároveň jsou aspoň nějakým způsobem podobně umělecko-historicko-kulturně-psychologicko-vědecko-politicky zaměřeni jako ona. V těch jejích příbězích to vypadá asi tak, že Klára někam dojede (a je jedno, jestli jde o soud pro lidská práva ve Štrasburku nebo řecké ostrovy), prošmejdí (včetně patřičných restauračních a odpočinkových zařízení a aktivit), prožije pár zajímavých událostí a potká se se zajímavými lidmi (včetně číšníků a ochranky v muzeích)... tohle vše vám popíše a pak se zaměří třeba na jeden zajímavý a charakter místa určující prvek, dejme tomu budovu banky, a k ní vám přidá výklad o historii bankovnictví až do bůhvíkolikátého století, včetně patřičného kontextu, přesahu do dnešních dob či nějakého toho poučení, které bychom si z dob minulých měli vzít. Podobným způsobem vám podá historii soudcovských talárů v různých zemích i svá jednání na tom či onom místním soudu. Že vám k tomu přidá ještě i odkazy na potřebné a dle ní podstatné informační zdroje primárního i sekundárního charakteru asi netřeba říkat, na rejstřík pramenů sahajících od fyziky po psychologii si zvyknete, Klára je holt analytik a vypouští do světa pouze to, co má nějakým způsobem prostudováno nebo načteno (tohle se jejím kritikům líbit opravdu nebude).

No a vy, máte-li rádi pořady typu Objektiv nebo Toulavá kamera, to vše čtete nebo přímo posloucháte naživo, chechtáte se vtipným momentům... a pak si uvědomíte, že byste svůj vysokoškolský diplom z literární historie, dějin umění a podobných oborů měli asi zahodit a ještě k tomu jít donutit své někdejší vyučující, protože na tohle prostě nemáte ani vy, ani oni. Ono vám je totiž houby platné, že tušíte (sic!), že jste někdy četli sebranou korespondenci Boženy Němcové... když si z ní narozdíl od Kláry nepamatujete ani písmenko! Natož abyste si pamatovali, kolik madon namaloval ten či onen malíř, jak se jedna liší od druhé, která je nejhezčí a ve kterém muzeu v které zemi ji najdete a kde se v onom městě dá dobře najíst a kam s malým dítětem nechodit... jo a pořád vám to vše sděluje advokátka. Ufff.

Vůbec netuším, jestli tenhle typ zkušeností s Klárou přežiju. Holt je dotyčná dáma výsledkem křížení dvou kunsthistoriků, jednoho s přesahem do jazykovědy a pedagogiky, druhého do muzejnictví onoho výzkumného a terénního typu, kdy je zkrátka nutné vše prošmejdit, nafotit, popsat, ale taky zanalyzovat, roztřídit, zařadit do kontextu, archivovat... Asi bych už víckrát podobný pokus na lidech, totiž křížení osobností takových formátů, nezkoušela opakovat, zvláště pak ne s proměnnou "totalitní režim", ve kterém dotyční i jejich potomek budou muset žít. Těch lidí, kteří totiž ze setkání s rodinou Samkových šli do vývrtky ze zjištění, že jim ani sebevyšší funkce nedává moc k tomu, aby jejich ego zvítězilo nad vědomostmi Samkových a jejich charakterem, bylo a stále je poměrně dost. Pochopitelně je to pro ty lidi kolem neúnosné a zkoušejí se tomu bránit poukazem na to, že i dotyční Samkovi přece "musejí" mít nějaké ego, být kariéristy per se nebo sledovat nějaký svůj prospěch. Je to takové okopávání kotníků, které občas některého Samka sice odsune na nižší pozici, než na jakou patří, ale nedokáže zkrátka zabránit tomu, aby právě z téhle pozice onen Samek nebo Samková netrčeli jak oktaván v třetí třídě praktické školy. A projeví se to především na výsledku - totiž že to, co by mohlo či mělo být hotovo, zkrátka hotovo není, nebo to není tak kvalitní, neb to bylo svěřeno někomu "ideologicky vhodnějšímu".

A to je asi tak vše, co bych Kláře o ní samé chtěla k jejím dnešním narozeninám napsat. Možná to spíš než veselé a optimistické přání připomíná ortel... Věci jsou zkrátka takto dány, chodit po světě s vědomím "jsem už holt taková a nezměním se - můžete se změnit leda vy, jestli vám to vadí" vážně není žádný med, stejně jako to, že neustále musíte překládat do "srozumitelštiny" to, co chcete předat těm "pod vámi", protože oni prostě nemají jak to pobrat a na vaši úroveň nedosáhnou...

Všechno nejlepší, Kláro. Zdraví, sílu, klid a prostor na to, abys mohla dál být taková, jaká jsi. A kolem tebe lidi, kteří ti v tom nebudou příliš překážet a spíš ti věci usnadní, to či ono po tobě převezmou, navážou na tebe, předají ti něco zajímavého, co bys dokázala využít ve prospěch svůj i ostatních...

Dík. Jo - a ten islám, ten spolu porazíme. Kdo taky jiný než my, ženské...

Mnohá "proč" v otázce, je-li islám s naší civilizací kompatibilní

Aneb ono to na besedě v Pardubicích od advokátky Kláry Samkové zaznělo dostatečně jasně:

"Žádá-li si pro sebe jakákoli ideologie, hnutí či uskupení jakékoli výhody či práva, s jejichž využitím by mohla nebo dokonce přímo hodlá upírat základní lidská práva někomu jinému, pak si tyto výhody a tato práva nemůže nárokovat a naopak za porušování lidských práv by tyto ideologie měly být trestány!"

Tak. Můžeme si to rozepsat v několika konkrétních bodech, které přímo ukážou kolizi islámu s naším právním řádem. Vybírat je budu čistě náhodně.

Tak třeba se u nás nesmějí týrat zvířata, pokud se ovšem neprohlásí, že se tak činí ve jménu nějakého božstva a ve prospěch jeho vyznavačů. Mohl by mi někdo vysvětlit, proč to tak je a čím mě má týrání zvířat obohatit? Případně jak mě má obohatit vědomí, že soused potřebuje konzumovat pouze rituálně podřezané krávy a drůbež? Je právo na svobodu vyznání nad právy zvířat? V tom případě proč je umožněno týrat jen určitá zvířata a jen při porážkách? Proč to rovnou nerozšířit na to, co se děje v zemích, kde jsou ti, kteří toto požadují, doma? Mám na mysli všechna ta veřejně ze skály shazovaná koťata a umlácené osly, kozy násilím topené v potoce, psy demonstrativně uškrcené nebo ukřižované, ovce používané jako sexuální fetiš... Kdokoli to dnes může v rámci svého náboženství žádat a praktikovat, pokud jednou věc postavíme tak, že je v otázce porážek ideologie nad právy zvířat, není v tom případě důvod, proč by ona ideologie nemohla chtít zasahovat do života zvířat i jinak. Mezi takto zlikvidovanými zvířaty a halal poraženou krávou nebo ovcí totiž není žádný rozdíl. Ostatně se tak u nás již děje - islám sem přivlekl jeden ze svých svátků, při kterém se jateční zvířata mohou podřezávat veřejně, tedy mimo prostor jatek a rozhodně ne k tomu určenými a školenými řezníky. Samozřejmě bez omráčení. Jak je toto vše kompatibilní se stále se zvyšujícími nároky na kvalitu provozu našich jatek i chovů zvířat, kde je každé pochybení medializováno, skandalizováno a sankcionováno?

V Pardubicích se hodně mluvilo o tom, jaká jsou práva ženy v u nás praktikovaném islámu. Připomínám, že stále ještě žijeme v zemi, kde se snažíme o větší zastoupení žen v politice, vědě a dalších oborech, kde se snažíme vyrovat platovou nerovnost (ženy u nás stále berou za stejnou práci o 22 % méně než muži), kde podporujeme ženy-samoživitelky, ženy-podnikatelky, aktivní seniorky atd. Ovšem pak tu máme islám a ten to má zcela jinak.

V první řadě vás donutí se zahalit, a to tak, že to nejdřív uděláte dobrovolně a později se budete bát halal oděv odložit kvůli tlaku komunity. Čili pro islám nesmíte svým oděvem vyjádřit jinou než neislámskou identitu. Žádné právo na sebeurčení - vše máte určeno islámem. Najděte si, jaký paragraf kterého zákoníku se k tomu vztahuje.

Pak vás coby ženu oddělí od mužů. Nejdříve v rámci mešity, pak se budou snažit (chtělo by se říci "samozřejmě marně", leč bohužel tomu tak být nemusí) o totéž v rámci vašeho soukromého života. Prosím vás, ukažte mi, kde v naší ústavě či jiné součásti našeho právního řádu je definováno, že na to jakákoli ideologie má právo? Náš právní řád pokud vím svět nedělí na mužský a ženský. Nebylo tomu tak vždy, bojovalo se celá staletí, aby tomu bylo aspoň tak, jako to máme dnes. Oddělování mužského a ženského světa se samozřejmě NEGATIVNĚ projeví jak na jedincích, kteří to praktikují, tak v případě rozšíření na celé společnosti, a konec konců i na těch, kteří něco takového vůbec umožní nebo tomu jen přihlížejí. Ostatně, to mi připomíná, že jistá strana TOP09 nedávno žádala přebalovací pultíky pro miminka na pánských veřejných toaletách... čili toto taky zrovna s islámem není kompatibilní. Půjdeme-li ještě více vlevo, směrem k Zeleným, ti zas mají představu, že by rozdělení na "mužské" a "ženské" třeba v otázce těch toalet mělo zmizet zcela, včetně panáčků a panenek na dveřích... Tak kdyby byli tak laskavi a milému islámu to vysvětlili, že chtějí, aby se pánové i dámy vyměšovali ve společných prostorách... včetně těch, kteří ještě nemají jasno v tom, zda vůbec jsou "pán" nebo "dáma"...

Dovedlo mě to k otázkám práv dětí. Protože jéje, ono nám islám v mešitě odděluje chlapce od děvčátek! Ono nám islám určuje, jak se budou děvčátka oblékat! Ono nám islám určuje, jak budou děvčátka a chlapci trávit volný čas a které zájmy a aktivity jsou pro ně "nevhodné"! Ono se nám islám cpe do výživy dětí, řka, že i pro muslimské dítko je rituálně podřezané kuře životní nutností a skvělou alternativou k vepřovému! Ono nám islám určuje chlapcům, jak se mají chovat k ženám, a to prosím jak k mladším dívkám, tak k dospělým ženám včetně svých vlastních matek! Že nejde o žádná pozitiva si již z podstaty islámu sami domyslíte, ostatně vše je snadno pozorovatelné na průměrné muslimské rodince objevivší se na veřejnosti, včetně rodin konvertitek. Takže opět: najděte mi v příslušných zákonech, kde je toto vůči dětem explicitně povoleno, resp. zda by toto nebylo trestné v případě, že by to nebylo konáno v rámci nějakého náboženství. Dejme tomu že by třeba učitelky v mateřských školkách nutily chlapce a dívky hrát si odděleně, nějak speciálně se oblékat (řekněme rukavice ve třídě, o praktičnosti hidžábu pro malé holčičky se totiž bavit nemusíme), zakazovaly jim něco konzumovat, X dětí by vyloučily z besídky, protože vyznávají náboženství Y... Máte? Nebo spíš jako já vidíte toho rozezleného rodiče poštěkávající na učitelku, že jeho drobátku bylo ublíženo na jeho právech?

O čem mám psát dál? Polygamie nebo omezování osobní svobody? K tomu prvnímu: ano, je to u nás trestné, a ano, islám to u nás praktikuje. Jednoduše tak, že milý muslim nemusí nikde přiznávat nebo hlásit, tím méně dokazovat, kolik manželek vlastní, stejně tak k tomu nikdo nenutí ani muslimky. Muslim si sem tedy v klidu může dovézt svou první ženu odněkud z Kábulu nebo Dubaje a nikdo nemusí vědět, že jde o jeho ženu, může ji vydávat za sestru, sestřenici nebo vůbec nepříbuznou osobu... dokonce takových manželek může dovézt klidně celé stádečko, má-li tu potřebu, včetně případného potomstva. A zrovna tak tady to stádečko může nechat vegetovat a ještě ho jít doplňovat místními konvertitkami a jejich společnými (samozřejmě po otci muslimskými) potomky... protože islám kašle na to, aby vzájemné svazky legitimizoval před světskou mocí. Pro něj je nejdůležitější komunita, před kterou ten svazek uzavírají, resp. která jej má moc i ukončit. To znamená, že tu máme páry oddané pouze dle muslimského práva. Tedy páry - jak jsem již uvedla, jde o celé sítě rodin o 2-3 manželkách, které o sobě ani nemusejí vědět, neboť nesdílejí stejnou domácnost (pokud to ovšem není zvykem v jejich zemi původu a nepřenesou tento zvyk i sem), se společným "majitelem" lovícím další plodnou konvertitku kdesi na druhém konci republiky, případně v zahraničí... Je-li vám to málo, pomněte, že do podobného způsobu výkonu sňatkového práva v islámu patří i oddávání nezletilých děvčátek výrazně starším mužům... protože konec konců, kdo to kdy bude jak kontrolovat a kdo komu dokáže, že byla dvanáctiletá Ajša provdána v mešitě nějakému šedesátníkovi? Nikdo z komunity nikdy nebude žalobcem před světskou, tedy neislámskou výkonnou a soudní mocí. Souhlasí s tím úplně všichni z komunity, lhostejno, za jak umírněné či dokonce progresivní se považují.

Ad omezování osobní svobody: už jsem tu psala o tom zahalování, kontrole vaší výživy, trávení vašeho volného času, výchovy vašich dětí, formování vašich vztahů s druhým pohlavím... Jenže musím zopakovat i to, co už jsem v některém z předchozích blogů uvedla, totiž že islám nemá problém ani s omezením svobody pohybu a shromažďování. Prostě si ten muslim tu svou manželku přiveze, pořídí skromný byt kdesi v Horním Zadku mimo Prahu a tam ji, zcela izolovanou od muslimské komunity i (kvůli jazykovým, kulturním a sociálním bariérám) od veškerého dění mimo čtyři stěny nechá přežívat. Dotyčná má pouze korán, svého Abdula, který se občas objeví, a případně děti. Připomínám, že to není skutečnost, kterou bych si tu vycucala z prstu, ale holý fakt, na který jsem narazila v jednom z oficiálních sociologických průzkumů týkajících se muslimské komunity u nás, přičemž tento průzkum byl proveden pro ministerstvo vnitra (sic!). Prostě výzkumník nejméně v jednom případě zjistil, že když by chtěl mluvit s některou konkrétní muslimkou, její manžel ho k ní nepustí, protože žijí tímto způsobem a celá komunita (resp. ta část z ní, která o tom ví) to akceptuje. Zda to onen výzkumník hlásil na policii je jiná otázka... já bych tedy snad raději oželela výsledky dalších výzkumů provedených tímto člověkem, který by pochopitelně přišel o důvěru u muslimské komunity, než si představovat nějakou Karimu chodící z obýváku do kuchyně a zpět kdesi v Klatovech. Toto opravdu není zjištění, na které by člověk mínil narazit při čtení běžných akademických výzkumů či dokumentů týkajících se veřejné správy.

Zkrátka vážení, dosti již. Máme tady tisíce právníků, množství soudců včetně ústavních, tisíce celostátních i lokálních politiků, kteří se nudou šťourají v zadku až po loket, zatímco se tváří, že se jich toto porušování našich základních právních pořádků netýká. Čímž se pochopitelně stávají spolupachateli jak na obětech současných, tak budoucích.

Kvasí to...

... ale my jedeme dál, močálem černým kolem bílých skal...

Nedá se totiž nic jiného dělat. Přestože dění v islámoklastních spolcích v současné době připomíná spíše žumpu nacpanou do tlakového hrnce. Dlužno říci přetékající žumpu v hrnci pěkně natlakovaném. Začínají se otevírat první skříně s kostlivci... a že jich do voleb ještě bude... v zákulisí o mnoha patrech to bublá a vře, řadoví členové i další lidé jsou sledováni a následně pomlouváni za jejich zády, dokonce prý došlo i k rošádě v Akční radě, byť onen způsob, kterým se tak mělo stát, nebyl ani zdaleka košer, zrovna tak jako byl slušně řečeno naprosto debilní důvod, který pro onu personální změnu byl vybrán ke zveřejnění...

... naproti tomu se do příslušných funkcí derou lidé sice naprosto neschopní a pologramotní, ovšem zároveň všeho schopní ve smyslu shora uvedeném. Jako by snad věřili naději, že je někdo do toho veřejného prostoru pustí, nebo že tam zdánlivým odstraněním sobě nepohodlných lidí naráz zaujmou tutéž pozici a funkci, jakou si tam už desítky let budují ony "nežádoucí osoby". Včetně sítě kontaktů, příznivců a spolupracovníků, kteří se hodí v různých situacích, nejen v přímém boji s islámem a kterou oni "nechtěnci" samozřejmě mají, ať se to někomu líbí nebo ne. Nebudu nikoho jmenovat, ale jestli si snad někdo myslí, že průměrný volič bude kdesi na kandidátce kroužkovat nějakou Aničku Vopršálkovou, o které neví vůbec nic a za kterou není vidět žádná hmatatelná práce ani v oblasti islámu, ani kdekoli jinde, popřípadě Jiříka Hrabálkovic, o kterém si snadno zjistí, že z něj zatím bylo víc škody než užitku... Tak určitě.

Některé momenty jsou ovšem opravdu komické. Třeba když předsedkyně jedné z divizí o SVÉM volebním superlídrovi prohlásí zcela veřejně, že je tak trochu magor (v originále "naivní a manipulovatelný"). Volte ho. 

Nebo když nejmenovaná členka divize o komsi sdělí, že je to jen "alkoholik, který se ani slušně obléct neumí", zcela pomíjejíc fakt, že to byl právě tento člověk, který ke spolupráci přivedl člověka s miliardami na kontě. Asi má pan miliardář zvláštní libůstky, bavit se s ošuntělými alkoholiky... Bohužel tehdy ještě onen ošuntělý pán, který ho na jednání přivedl, nevěděl, že ke spolupráci dojít z principu nemůže, neb už platila ona smlouva formálně zakazující islámoklastnímu spolku s kýmkoli dalším kooperovat. Což ovšem ani vědět nemohl a neměl, lhostejno, kolik piv si kde dal... sankce jsou sankce. Jedno pozitivum to ovšem mělo, a sice zvednuté mandle paní místopředsedkyně, která by i bez smlouvy sotva překonala svou zášť vůči dotyčnému finančníkovi, kterou si úspěšně pěstuje z dřívějších let. Inu, kdo chce kam... Smlouvy jsou pochopitelně důležitější než islám. Bez smluv bychom proti islámu nebojovali. 

A mluvíme-li o finančnících, je nutno připomenout i toho komika se včelou v erbu - považte, vzpomněl si, že ho ohrožuje jistá "asistentka", která prý tu příšernost zvanou "smlouva o spolupráci subjektu A a subjektu B" měla komusi poslat, aby ji zveřejnil, z čehož by prý měla mít prospěch její zaměstnavatelka, t.č. v nemilosti u vrchnosti islámoklastního spolku. Co k tomu dodat... snad jen, že ženě toho ovčelovaného ošklivce není co závidět. Přirození se nenatahuje dle počtu nul na kontě, a miliony neléčí zbabělost ani nezvedají IQ. Aneb svůj ke svému, když jsi amatér, klidně svých 60 mega vyhoď za to, aby se cca 11 tvých stejně amatérských a zbabělých koníků nedostalo ani do sněmovny. Však už i tobě samotnému lžou, že? Pomni, ó Napoleone, že ona asistentka je příliš líná na to, aby ti ve tvém pádu pomáhala, když vidí, že si na to s tvými věrnými vystačíte bohatě sami. Nechceš snad po ní, aby ji to ještě mrzelo, že ne? Za ty pomluvy... když už ne za tvou úžasnou politiku v letech předchozích...

Jsou tu ovšem i momenty méně radostné. Třeba když člověk přijede někam na venkov, kde působí místní divize, která pochopitelně není o vnitřním dění informována a je doslova nucena odsouhlasit kdejakou blbost, která jim je vrchností podstrčena. Přičemž členové té divize jsou obyčejní lidé s jedinou touhou, a sice udělat proti islámu co nejvíc a co nejdřív, pokud možno tak, aby to bylo vidět. Takže těmhle lidem stačilo vždy říct dvě slova a přijeli pokaždé sto kilometrů na demonstraci nebo jinou akci, kde bylo nutné být, i s vlajkami a transparenty vlastní výroby... stačilo říct a město bylo oblepeno jejich letáky, lidé šli a roznášeli... Aby taky ne, zrovna tam je muslimská komunita poměrně výrazná a nejde zrovna o žádné svatoušky. Takže ty lidi islám prostě zajímá a islamoklasmus jakbysmet. Neradno s nimi tedy vyje*ávat a zkoušet je nějak obelhat či s nimi manipulovat ve svůj vlastní prospěch.

Ono je dobré si i připomenout, proti čemu to stále stojíme. Že muslimská komunita u nás je stále oprsklejší, radikálnější a získává stále více - třeba když k nim zavítá americký protektor Schapiro, se kterým si šéf muslimů Alrawi vesele třepe rukou (od Žida se ovšem neumaže tak jako od ateisty nebo dokonce ateistky). 

Dále: hranice jsou stále děravější, i přes všechnu policejní kontrolu. Nemluvím teď o radikálech skrytých mezi pěšmo přes Balkán putujícími připrchlíky. Spíš o těch, kteří využívají běžné způsoby, jak se k nám více či méně natrvalo dostat. Bohatí muslimští obchodníci, vozící si sem své rodiny, včetně druhých a třetích manželek. Pro takové typy není pražádným problémem ulovit si u nás další manželku mezi zmatenými studentkami vysokých škol nebo opuštěnými paničkami, jejichž manžele chytla druhá míza. Děti narozené do takových svazků (lhostejno, zda je stvrdí úřad nebo ne) jsou dle českých zákonů automaticky považované za muslimy, protože islám má přednost před náboženskou příslušností matky. Dokonce i v případech, kdy je matka křesťanka - toto náboženství totiž v sobě nemá onu explicitní dědičnost, že by se někdo stal křesťanem samotným narozením, do církve je dítě uvedeno až křtem. Islám toto má, náboženská příslušnost se dědí po otci, lhostejno, jakého vyznání je matka. Ta nemá ani právo rozhodovat, co budou její děti vyznávat, pokud žije s muslimem - ten se obrátí na soud a matka může snadno o děti přijít zcela, s tím, že otci upřela náboženskou svobodu (totiž vyznávat a šířit islám) a dítěti v onom náboženství vyrůstat. 

Islám je u nás zkrátka justicí chráněný. A hej, EU nám sem teď vpustí radikální islamisty z Turecka bez víza, zatímco ministr zemědělství bude pro změnu křepčit radostí nad tím, že se na potravinářském festivalu Gulfood v Dubaji podařilo dohodnout další ekonomickou spolupráci s muslimskými zeměmi (coby náhradu za zrušený export do Ruska, ke kterému došlo na základě - voila - sankcí EU), což nám sem pochopitelně dovleče další bohaté muslimy a přispěje k další výrobě halal potravin na našem území. 

No a tak se čeká, kdo s tím kdy co jako ráčí konečně udělat... ale ouha, ono jaksi není KDO... protože i těch pár, které jsme k tomu údajně pověřili onou cancoidní smlouvou, místo toho zajímá, jak se bude jmenovat 17. listopad, kdy půjdou děti do školky a z čeho budou maturovat... Lidé nejen z divizí na to koukají, asi si říkají "no co, AŽ BUDE PO VOLBÁCH, bude to jiné, to NAŠI poslanci budou makat proti islámu..." hmmm, zřejmě marné lásky snaha, když to nedělají už teď, když na těch samých křeslech již jsou a dokonce při tom vykřikují, jakou podporu od lidí mají. Že by jim v tom bránil stud nebo vrozená skromnost, či snad skvrny na Slunci? Islám nepočká, až bude po volbách, ergo by dotyční a dotyčné ode dneška neměli být vpuštěni ani na toaletu bez hesla typu "islám tady nechci a dnes jsem pro to, aby tu nebyl, udělal tu a tu konkrétní věc v tomto konkrétním resortu". Nebo si můžeme holt přiznat, že činnost poslanců, se kterými za těžké prachy spolupracujeme a kvůli kterým nám mrznou zadky u metra při rozdávání novin a spalují se nám nosy u petičních stránků a při demonstracích, jsme v současné době s to ovlivnit právě tak málo jako činnost těch, se kterými nespolupracujeme a volit je nehodláme. Jenže ono to je všechno i o nás - většina z nás nedokázala dotlačit k hájení našich zájmů ani starosty našich obcí nebo ředitele škol, kam chodí naše děti... takže si možná myslíme, že na usmívající se poslance stačí zamávat vlaječkou s logem a zatleskat jim na demonstraci a pán nebo paní s radostí udělají, co nám na očích uvidí. Prostě proto, že to teď říkají.

Opravdu zajímavé, že pro jiné poslance a jiné kandidáty jsme takové aktivity nikdy dříve schopni či ochotni nebyli, ač byl princip stejný a věděli jsme, že po volbách nebude splněno to, co nám páni kandidáti slibovali, nebo to, čím nám vyhrožovali. Zavedené strany nemusejí řešit, kolik lidí se jim povede vytáhnout na demonstraci nebo rozdávání novin, aby někam pracně dostrkaly desítku svých členů. U nás má ta desítka členů slíbeno neuvěřitelných 60 milionů (připomínám, že jistý Okamura to zvládnul s 11 miliony), za sebou práci stovek lidí, kteří všichni pracují zdarma... a aktuální výsledek od srpna, kdy se spolupracovat začalo, popř. už od ledna, kdy se k nám jednotliví členové začali přidávat, je nula nula nic. Totiž pardon, jeden protiústavní zákon o zákazu halal porážek, ať nekleju. Lze předpokládat, že pár lidí nezastaví ani postih dle trestního zákoníku, až dotyčným pachatelům tohoto zvěrstva (ano, napsáním nekvalitního návrhu zákona se stali spolupachateli muslimských "řezníků") vyprší poslanecká imunita. 

Nechme toho pro dnešek. Jede se zkrátka dál. Tohle vše je třeba monitorovat a dávat do souvislostí. Věc je příliš vážná, a to, k čemu se dnes zdráhají politici nakonec pravděpodobně vyřeší otec či bratr některé zneužité konvertitky... ovšem bude to řešení pouze částečné.